Thajsko pohádkové

 Vzpomínání na první exotické dobrodružství z roku 2006.

Sawasdee  .! /to je thajsky Ahoj.../ - tak to bylo něco Právě jsem se s mamkou vrátila z patnáctidenního cestování po exotickém Thajsku a věřte, nemělo to chybu! Jak jsme se tam dostaly a jak to vlastně všechno bylo?  Jak to je možný, že obyčejná česká holka na invalidním vozíku si jen tak cestuje letadlem na tak daleký předaleký východ?

To bylo tak...

Nejdřív se našel jeden slušný, citlivý a soucitný člověk, od kterého jsem dostala sponzorský dar na splnění snu. A protože jsem tak trochu buddhistka, vyhrála ze všech možných nápadů moje touha po návštěvě země úsměvů a chrámů, buddhismu, draků a hodných lidí - do pohádkového Thajska.

S batohem na zádech...,

Rozhodly jsme se jet jako "baťůžkářky", tedy ne přes cestovní kancelář, to by bylo zbytečně moc drahé.

Na letišti v Bangkoku jsme sice hledaly v té obrovské hale náš bágl asi hodinu, ale s pomocí hodných lidí vše dobře dopadlo. Měly jsme na internetu nalezené ubytování v penzionku KIK KIK KIK, ale ten měl v přízemí tak malý pokoj, že jsme s vozíkem neprojely.  Navíc záchod měli jen se šlapkami. Nakonec jsme se ubytovaly v nedalekém hotýlku TUPTIM, kde byl pokoj dostatečně velký a měli evropské WC a teplou vodu. Na pokoji byla klimatizace, snídaně v ceně a známá ulice Khao San nedaleko.

Přes den je ulice Khao San docela normální ulice. Ale večer a dlouho do noci je to místo, kde se setkávají lidí všech národností, kde je veselo kolem stánků se vším možným, kde se pletou copánky a dělají dredy a malují se henou obrázky na kůži a všude kam se podíváte, jsou restaurace, stánky s oblečením, taškami, obrázky, suvenýry a s jídlem, prodejny CD, cestovní kanceláře a internetové kavárny. A taky tam stále projíždí vozíčky s čerstvým ovocem na ledu, vychlazenými mandarinkovým džusem, který mačkají přímo před vašima očima a je to slaďoučká lahoda... Další vozíčky jsou s grilem a masíčkem na špejli, vepřový, kuřecím či hovězím, jaké je libo! Ukážete na špízek, který se vám líbí, stojí našich asi 6 Kč, prodavač jej dá na gril a za chvíli okusujete masíčko, které nemá chybu!

Sem tam projede "tuk tuk", což je tříkolka jezdící v Bangkoku jako taxi. Je to levná přeprava pro dva tři lidi. Můj vozík se tam ale nevešel. Cena se smlouvá předem. I u stánků se smlouvá, je to zábavné a mamka se to brzy naučila. Je to hra nervů, ale s úsměvem. Někde se ale nesmlouvá vůbec, třeba ve větších obchodech a velkých obchodních domech, či zlatnictvích.

Výlety - Ayuttaya, bývalé hlavní město Thajska a most přes řeku Kwai

Když v Bangkoku chcete jet někam na výlet, zajdete do nejbližší cestovky a výlet si domluvíte a zaplatíte. My chtěly s mamkou do města Ayuttaya Bylo tam zbořeniště toho královského paláce, co v něm vládl král Siamu z filmu "Anna a král". A taky Buddhové a chrámy, nové i staré a všechno to bylo moc krásný a zajímavý. Jeden obrovský ležící Buddha měl oranžový hábit a byl kamenný. Před ním byl oltáříček a prodávali tam obětinky. Tři vonné tyčinky, svíčku, květ lotosu a v papírku pláteček zlata. Tyčinky se o svíčku zapálí. květ lotosu položí na oltáříček a plátek zlata se lípne na kamenného Buddhu. Časem bude Buddha zlatý celý... Toto se dělá u všech buddhistických chrámů, ve všech klášterech, svatyních a posvátných místech.

Taky jsme byly na sloní farmě, kde byla možnost projet se na slonu. Mamka mě na to sloní nástupiště do sedátka na hřbet slona nerasovala, bylo to po strmých schodech, ale zato jeden malý slonek si mě oblíbil a pořád za mnou chodil a oťapkával mě chobotem, až jsem měla bílé kalhoty plné sloních razítek. Krmila jsem ho a byl to všechno pro mě neuvěřitelný zážitek!

A výlet na smutně slavný most přes řeku Kwai, to byl další zážitkový maraton.

Nejdřív návštěva hřbitova, který nechali Thajci zřídit na počest padlých letců, vojáků a zajatců, co padli na stavbě toho mostu roku 1943. A pak muzeum zřízené z původního lágru se spoustou fotek vyhublých vězňů, ... jako u nás v

Terezíně...! Bolest a hrůza...

Po řece Kwai k mostu jsme jeli hodně rychle takovou malou loďkou. Lidi z našeho zájezdu byli Japonci, Němci, Angličan, Španělé a všichni se snažili nám všemožně pomáhat. Byl mezi nimi jeden ramenatý Australan s manželkou a byl povoláním záchranář. Vzal mě do náruče jako pírko a mamka si skoro celý den odpočívala. Omlouvala se jeho ženě, že ho tak zneužíváme, ale prý to jinak ani neumí..., prostě záchranář! Taky student z Malajsie nám pomáhal a já že umím dobře anglicky, mohla jsem si s každým popovídat.

Pattaya, moře a "mladý" Buddha a růžové bary, lodí na ostrov Koh Larn

Být v Thajsku a nevidět moře, to by byl hřích! Odjely jsme tedy na týden na jih, do města Pattaya. Je to sice město známé hlavně svými růžovými bary plnými prodejných děvčat, ale je tu taky nad městem veliký zlatý 12ti metrový Buddha, docela mladý - z roku 1973. Pak komplex buddhistických klášterů a chrám s Buddhou, co řeší hádky a neshody. Jezdily jsme každý den lodí se koupat na ostrov Koh Larn, což byl neuvěřitelný zážitek! Moře mořovaté a nejmořovatější, jak si jen dokážete představit! Tyrkysové, průsvitné a korály a voda teploučká tak, že jsem tam vydržela klidně hodinu. Taky jsme absolvovaly boží thajskou masáž!

V Pattaye jsme našly nádhernou zahradu se stálou expozicí "Malý Siam a svět", kde vedle miniatur historických a současných staveb a monumentů Thajska byla třeba Eifellovka a Vítězný oblouk, Socha Svobody, opera v Sydney, či Michelangelova Pieta a David a mnoho dalších světových vyjimečností. Nádhera!

Přes den je Pattaya normální moderní přímořské letovisko. Město se spoustou obchodů a krásných pláží plných turistů, město plné hotelů a penzionů, restaurací a barů. Po západu slunce se v mnoha z nich rozsvítí růžová světla, všude hraje hudba a z přímořských ulic Pattaye se stane pestré sexuální panoptikum... Tisíce chlápků všech národností, všech věkových i váhových kategorií vyrazí do ulic a barů a začnou balit mlaďoučké droboučké Thajky. Naprosto nesourodé páry se láskyplně drží za ruce a představa toho dalšího... mě tak trochu děsí...!

Bangkok podruhé - Čínská čtvrť, dobré skutky, civilizace a hlt slivovice

Buddhisté mají v "programu", či jak to říct, dělat dobré skutky. Třeba jsme narazily v Čínské čtvrti na prodavače klícek s živými ptáčky. Taky jsme si jednu klícku koupily a já otevřela dvířka a ptáčky pustila na svobodu. Chtěly jsme s mamkou udělat tento dobrý skutek! Thajci jsou neuvěřitelně hodní a přátelští lidé, stále ochotní pomáhat.

Jedna moje bývalá učitelka říkala, že by se do Thajska bála jet, že je to taková exotika, že tam asi není moc civilizace...! Bangkok je obrovské moderní mnohamilionové město s mrakodrapy a obrovskými továrními, obchodními i univerzitními komplexy, je tu TESCO, McDonald i KFC. To vše hned vedle nádherných zahrad plných přenádherných buddhistických chrámů a památek z dávných století. Ale je to jiný světadíl a jiná mentalita lidí a jiné bacily, pro nás Evropany. Tak hlt slivovice na "vypálení červa" ráno na lačno raděj nepodceňovat.! Já to řešila Echinaceovými kapkami, je to taky hnusný, ale dá se to vydržet... Neměly jsme vůbec žádné zdravotní problémy... a civilizace? Té je tam opravdu dost!

A je konec pohádky!

"Kapunká" to je thajsky DĚKUJI. Takže -

"kapunká" panu Horáčkovi za tu pohádkovou dovolenou,

"kapunká" za ta úžasná setkání s historií a dobrými lidmi,

"kapunká" za to všechno dobrodružství mojí skvělé mamce,

"kapunká" všem dobrým duchům Thajska...

Díky moc, pane Horáčku, nebýt Vás, nikdy bych nebyla v té nezapomenutelné pohádce...