Toto o mě řekl jeden milý a laskavý člověk...

napsali v novinách:

Zámožný podnikatel a textař Michal Horáček tvrdí, že svým mecenášstvím splácí štěstí, které ho v životě potkalo. V tom vidí smysl svých darů.

Proč máte tak štědrou ruku?

Každý, kdo založil a rozvinul úspěšný podnik, musel mít dobrý nápad, najít spolehlivé partnery, osvojit si nové znalosti a vynaložit mnoho práce. Proto má často pocit, že si svůj úspěch plně zasloužil. Nicméně snadno zapomene, že musel mít ještě něco: štěstí. Už to, že má člověk dvě zdravé ruce a nohy, není nic samozřejmého - den co den o tom sní každý, kdo je třeba na invalidním vozíku. Proto si myslím, že přízeň Štěstěny je třeba splácet. A v tom je pro mne smysl a motiv mecenášství. Tenhle princip se zdaleka netýká jen bohatých lidí.

Máte po ruce nějaký příklad?

Řeknu vám příběh, který mě dojal a naplnil takovou nadějí jako snad žádný jiný. Poslal jsem jedné postižené kvadruplegičce jménem Maruška peníze, aby si mohla koupit fotoaparát se stabilizátorem, který by jí umožnil fotografovat navzdory tomu, že má chromou ruku. Považovala ten dar za nečekané štěstí - takže se rozhodla podělit se o ně a poslala pět tisíc korun na Nadaci Charty 77. Ona, sama chromá a nadto z rodiny, která šetří doslova každý halíř! Může-li ona, každý může. Prosím každého, kdo toto čte, ať zváží cenu svého štěstí.

MF DNES 9. 7. 2005

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Naše cestovatelská přednáška v divadle na jevišti!

Obrázek
  Pár cestovatelských přednášek jsme s mamkou už absolvovaly. Poprvé jsme ale měly možnost zažít prostředí divadla. Konkrétně 2. 3. 2025 v Divadle Horní Počernice v Praze. Bylo zajímavé trochu nahlédnout do zákulisí. Běžný divák se do šatny herců jen tak nedostane. My jako „hvězdy večera“ měly povolení. Mě, jako vozíčkářku na plný úvazek, mimo jiné potěšilo, že jsem před naší akcí mohla využít bezbariérové WC. Ještěže jsme do divadla dorazily s předstihem. Technici si potřebovali na nás vyzkoušet vybavení. Nejdřív funkčnost prezentace s fotkama, pak mikrofony. Mamka je sama o sobě ukecaná, ale mluví i rukama. Mikrofonu na tvář bohužel chyběly součástky a v ruce ho mít nemůže. Naštěstí má mamka dost silný hlas a zvládla to sama. Než to začalo, byla dost nervózní. Přišli za námi lidičky známí i neznámi. Do tváří jsme jim kvůli reflektorům neviděly, ale podle reakcí jsme je potěšily, a dokonce i pobavily. Podle jedné naší milé přítelkyně, kterou znám...
Další informace

Povídání o cestování po světě s hendikepem v pořadu Ešus na Rádiu 1

Obrázek
Nedávno nás oslovil Michael Pestl, moderátor cestovatelského pořadu Ešus. Prý na nás narazil někde na internetu a měl by zájem udělat s námi rozhovor. Mamka, jak je jejím zvykem, okamžitě s nadšením zareagovala: „Tak přijeďte do Harrachova! Tady je přece nádherně.“ Jenže Michael nás rychle vyvedl z omylu - pořad jede živě. Musíme za nim do Prahy. Nakonec se mamkou po chvíli shodli na vhodném termínu a vše se začalo rýsovat. Do rádia nás naštěstí ochotné odvezla švagrová Verunka. Zorientovat se v pražských ulicích a najít místo k parkování v centru je oříšek i pro znalé hlavního města Prahy, natož pro nás holky z Harrachova. A to nemluvě o tom, že na konci října už se brzy stmívá. Budovu televize Prima jsme nakonec našly bez potíží. Dokonce jsme měly příležitost nakouknout do zákulisí přenosu zpráv CNN Prima News, což byl zážitek. Před samotným vysíláním jsme se ještě stihly krátce pobavit s Michaelem Pestlem, známým také jako Strýček Míša. Pak už hurá na rozhovor... 3, 2,...
Další informace

Filmový festival v Karlových Varech aneb Jak mamku objal Johnny Depp

Obrázek
Jak to všechno bylo?  Tenhle nezapomenutelný zážitek na 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech vlastně odstartoval velký smutek. Nedávno náhle zemřel náš dlouholetý kamarád a zakladatel cestovatelské sítě Disway, Jirka Maule. Byl to príma kluk, který od 18 let po nehodě na motorce jezdil na vozíku. Přesto se mu podařilo založit rodinu a žít aktivním životem. Moc fandil našemu cestování po světě. Byly jsme na pohřbu a pořád tomu nemohly uvěřit, že zrovna tento skvělý a pozitivní člověk už tu s námi není. Mamce bylo jasné, že musíme něco vymyslet, abychom se z toho smutku trochu dostaly. Jenže kam, skoro na konci prázdnin? A co Karlovy Vary…, tam jsme ještě nebyly?! Festival měl sice začínat už za pár dní, ubytování asi bude problém. No, třeba budem mít štěstí. V programu jsem uviděla jméno zpěváka Václava Havelky z kapely Please The Trees, se kterým mě pojí dlouholeté přátelství. Bylo rozhodnuto, tam prostě musíme. Na festivalu měl Vaše...
Další informace