Vozíčkářům vstup zakázán...
Vozíčkářům vstup zakázán...
Napsala jsem před pár lety
Co jsem začala rozum brát, vidím svou jinak usměvavou a
mírumilovnou mamku bojovat s bariérami. Jsem její třetí dítě a jsem na
invalidním vozíku. Už před deseti lety to nazvala "bariérou srdce" a
já to tehdy nechápala. Teď je mi skoro dvacet a už to chápu až moc dobře! ... a
cítím, že se musím mamky zastat a v tom boji s hloupostí a tupostí jí pomoci.
Třeba konečně někdo "odtupne" a pochopí..., že i na vozíku jsem
člověk jako vy, a že na vozíku může, bohužel...! skončit kdokoli z vás...
Mám od narození dětskou mozkovou obrnu, mám postižené všechny končetiny, jen levá ruka je trochu schopná. Umím jí řídit elektrický vozík, na kterém od deseti let jezdím. Umím se sama najíst, píšu, sice pomaleji, ale píšu, dvěma prsty ovládám počítač a internet. Jinak jsem plně závislá na cizí pomoci.
Byla jsem první integrovaný žák na harrachovské základce,
vojáci na civilce mě přes všechny schody přenášeli. Studovala jsem rok na High
school ve Spojených státech, kde bylo naprosto vše bezbariérové. Rok mě máma
vozila na Státní jazykovou školu v Liberci, tam je bezbariérový vstup a výtah.
Teď jsem studentkou Obchodní a právní akademie v Jablonci nad Nisou, šest
schodů musí máma se mnou zdolat, ale výtah se bude stavět co nevidět.
Jsem sice na vozíku, ale jinak jsem snad docela normální
holka. Umím dobře anglicky, učím se německy, ráda čtu, miluju cestování a
divadlo.
Jako každý normální člověk v našem státě jsem dostala v
patnácti občanský průkaz, měla bych být tedy právoplatným občanem. S právy a
povinnostmi s tím spojenými jako každý jiný. Jenže v Harrachově si tím svým
titulem "občan" nejsem vůbec jistá. Nekoupím si sama chleba, housku,
ani vajíčko. Ve všech obchodech s potravinami jsou schody, které na vozíku
nepřekonám.
To už je mnoho let, co mamka šla prosit pana Bímana, když
jejich Zelenina u Štýflů u vily Harrach byla před dokončením. Ještě nebyla
položená zámková dlažba a u vchodu ležel jeden jediný žulový schod, jediná
bariéra pro můj vozík. Mamka tehdy prosila, jestli by nešla víc podsypat
zámková dlažba k tomu schodu, abych se přes něj na vozíku dostala. Nešlo to,
"nebylo by o co opřít rohožku...!" a ten schod je tam dodnes. Podle
zákona tehdy platného nemuseli udělat bezbariérový vstup. Tehdy to máma nazvala
"bariérou srdce" a měla pravdu. Mohli to udělat z dobré vůle, ale
nemuseli podle zákona...
Od té doby se mnohé zákony o bezbariérových stavbách
změnily. Dnes se musí nejen nová stavba, ale i přestavba budovy sloužící
veřejnosti - podle zákona! - zpřístupnit vozíčkářům. Podotýkám - podle zákona!
Jenže stavební zákon se v Harrachově nedodržuje a nikomu to nevadí a
"...jede se dál, močálem černým, kolem bílých skal...!" - jak by řekl
pan Werich.
Není to tak dlouho, co mamka telefonovala na MÚ Harrachov na
stavební úřad paní Benešové a ptala se, kdy na přestavěné budově Informačního
střediska KRNAP bude plošina pro vozíčkáře. Původní projekt s bezbariérovým
vstupem byl změněn (pravděpodobně kvůli penězům), a je tam schodů víc, než bylo
před přestavbou! Ptala se paní Benešové, kdo to schvalování změny projektu a
závěrečnou kolaudaci má na starosti! A jak to, že nikomu nevadí, že nebyl
dodržen zákon! Paní vedoucí na stavebním úřadě jí dala telefon na paní Ing.
Košťálovou do Liberce, že ta má na starosti tyto bezbariérovosti. Mamka jí
telefonovala a paní inženýrka jí poradila, že má jako občan právo nechat
přezkoumat stavební povolení po kolaudaci, tedy stížnost na nadřízený orgán.
Mamka se pokusila vyřešit problém dalším dotazem. Telefonovala na KRNAP do
Vrchlabí, mluvila s paní Ing. Fejfarovou a ptala se, zda se do budoucna počítá
s tou plošinou, když byla provedena ta změna projektu. Paní Ing. jí řekla, že
to ona nemá na starosti. Jejím zaměřením je vhodnost vzhledu objektu a správné
zasazení do krajiny z hlediska národního parku. Ta bezbariérovost budovy není
její zodpovědnost, ale ta, čí je to starost, kdo by měl hlídat dodržení všech
zákonů, to je přece paní Benešová, vedoucí stavebního úřadu v Harrachově! Tak
nevím..., od čerta k ďáblu ..., a nikdo za nic nezodpovídá!
Mamka se ptala paní Benešové na přestavbu pekařství U
Vokřínků, jestli aspoň tam bude zákon dodržen. Že se dosud staví, a než se bude
dokončovat, jestli s tím budou počítat. Paní Benešová zatelefonovala k
Vokřínkům, že se mamka zajímala, jestli bude u jejich stavby dodržen zákon o
bezbariérovosti a netrvalo dlouho a telefonovala k nám domů paní Vokřínková.
Proč si prý mamka na ně zasedla, že ty dva schody tam byly odjakživa, že když
tam nebudou, že poteče do baráku. Mamka jí říkala, jestli třeba podél baráku
neudělat nájezd, abych se tam sama dostala. To by prý museli zrušit zahrádku, a
jestli mamka bude trvat na tom zákonu, že jim ohrozí kolaudaci a že chtějí
otvírat v prosinci, že se hodně zadlužili a ...proč si prý na ně zasedla...!
Mamka strašně brečela. Má Vokřínkovy moc ráda, na nikoho si
přece nezasedla. Jen se těšila, že si konečně budu moci někde sama koupit
potraviny jako každý občan, jako každý z vás. Nebudu! Ty dva schody tam jsou.
Navíc - přece nejde jen o mě, jezdí sem rekreanti (i cizinci) na vozíku. Proč
ani oni si nemůžou nakoupit?
V Harrachově je pět obchodů s potravinami: "U
Kaprála", "U Štýflů" nahoře a dole, "eMko" u Moravců a
"Pekařství U Vokřínků".... Všude jsou schody a pro vozíčkáře je tedy
VSTUP ZAKÁZÁN...
A nejen to! Bude mi dvacet a v Harrachově jezdím stále k
dětskému lékaři MUDr. Soukupovi, protože jedině k němu do ordinace je
bezbariérový vstup. Jsem sice už dospělá, ale k dospěláckému doktorovi se s
vozíkem nedostanu. K jedinému harrachovskému zubaři taky ne a do gynekologické
ambulance jakbysmet. Musím jezdit mimo Harrachov. Nedostanu se taky na
harrachovskou poštu a pevně doufám, že při přestavbě městského úřadu bude
stavební zákon o bezbariérovosti konečně dodržen... a zase se nějak neobejde.
Jak je možné, že nikomu nevadí nedodržení zákona, když to ve
výsledku poškodí občana? Není to náhodou tak trochu porušování lidských práv?
Není to náhodou diskriminace postiženého občana? A hlavně - není to sakra
smutný? Sakra, sakra, sakra...

Komentáře
Okomentovat