Krásný Den matek Vám všem...

a taky mojí mamce - obdivuhodnému člověku, který to se mnou nikdy nevzdal. Vlastně už od chvíle, kdy jsem se narodila trochu dost předčasně a doktor jí tehdy řekl: "Nepočítejte s tím, že přežije." Jedna doktorka ji povzbudila a připomněla: "Je to silná holka, ona to zvládne." A taky že jo.

Taky jí tvrdili, že budu nevzdělatelná. Ona to zase nevzdala a podařilo se mě, myslím úspěšně, integrovat mezi zdravé spolužáky. Jak na základku, tak na střední dávno předtím, než se pro některé ze slova inkluze stalo málem sprosté slovo.

Velká životní zkouška přišla, když jsem musela podstoupit tři operace za sebou. Do nemocnice mě přijali v září a loučili se se mnou pár dní před Vánocemi. Celou dobu tam byla mamka se mnou a nespustila mě z očí. Kolikrát musela spát v nepohodlném křesle vedle mé postele. Ani ve chvíli, když jsem křičela bolestí a prosila: "Maminko, prosím tě, nech mě umřít, já už nechci žádnou bolest.", ani tehdy to nevzdala.

Naopak. Těžké období pominulo a mamka se rozhodla, že už mě nikdy nenechá tolik trpět a od té doby se snaží se můj kalich naplnit užitečnými zkušenostmi a jedinečnými zážitky místo hořkostí a smutkem.

Jednou z takových zkušeností je naše první cesta do Ameriky. Ty vole, ono to bude skoro 20 let. Je neuvěřitelný, kolik skvělých lidí jsme během našeho pobytu a studia na High School potkaly. Nikdy nezapomeneme na paní učitelku Mrs. Doris, která mě trpělivě a s láskou naučila anglicky a otevřela mi tak dveře do světa. Nesmím zapomenout na naši milou Betty a taky Pat s Jakubem, kteří nás přijali do rodiny a známe se dodnes.

Pobyt v Americe, který jsme zvládly na jedničku, dodal mamce odvahu se mnou objevovat svět. Čekalo na nás exotické Thajsko, Austrálie, Indie, Jihoafrická republika, Brazílie, Irsko Francie, Belgie, Indie a další krásná dobrodružství. Jeden výlet ovšem vyčnívá - Svatojakubská pouť ve Španělsku. Potom, co si mamka přečetla knihu Paula Coelho s názvem Poutník, věděla, že musí jít. Naštěstí mě vzala s sebou. Tlačila můj vozík neuvěřitelných 300 km z města Leon až do Santiaga. Kdo chce zažít lidskou pospolitost a upřímnou laskavost v srdci, za kterou se nikdo nestydí… jděte Camino. Napadá mě text písně Imagine.

God Bless Mom, která to nikdy nevzdává. Love you.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Boženko naše milá, je čas se s Tebou rozloučit

Obrázek
Ještě jednou s mamkou děkujeme za všechno. Tys, nejen díky tvé činnosti v nadaci Konto Bariéry, pro mnohé byla záchrannou sítí. Nikdy jsi neváhala podat pomocnou ruku tomu, kdo ji potřeboval. V dnešní době se slovo “srdcař” často zesmĕšňuje; ale u Tebe vystihuje to, jaká si byla. Tvůj soucit dodával lidem naději a odvahu. I nám. Už jen slova podpory stačila k tomu, aby člověk pokračoval a nevzdával to. Ty se zrovna převtĕlovat nepotřebuješ, protože tolik dobrých skutků na kontě hned tak někdo nemá. Přesto s mamkou doufáme; že se v příštím životě zase setkáme. Vzpomínáme s láskou. Krásný rozhovor s Bozenkou Jirků v pořadu  Uchem jehly
Další informace

Povídání o cestování po světě s hendikepem v pořadu Ešus na Rádiu 1

Obrázek
Nedávno nás oslovil Michael Pestl, moderátor cestovatelského pořadu Ešus. Prý na nás narazil někde na internetu a měl by zájem udělat s námi rozhovor. Mamka, jak je jejím zvykem, okamžitě s nadšením zareagovala: „Tak přijeďte do Harrachova! Tady je přece nádherně.“ Jenže Michael nás rychle vyvedl z omylu - pořad jede živě. Musíme za nim do Prahy. Nakonec se mamkou po chvíli shodli na vhodném termínu a vše se začalo rýsovat. Do rádia nás naštěstí ochotné odvezla švagrová Verunka. Zorientovat se v pražských ulicích a najít místo k parkování v centru je oříšek i pro znalé hlavního města Prahy, natož pro nás holky z Harrachova. A to nemluvě o tom, že na konci října už se brzy stmívá. Budovu televize Prima jsme nakonec našly bez potíží. Dokonce jsme měly příležitost nakouknout do zákulisí přenosu zpráv CNN Prima News, což byl zážitek. Před samotným vysíláním jsme se ještě stihly krátce pobavit s Michaelem Pestlem, známým také jako Strýček Míša. Pak už hurá na rozhovor... 3, 2,...
Další informace

Siesta, fiesta, maňána... A co to znamená?

Obrázek
- denně od jedné do čtyř - nerušit, nepracuji, odpočívám - mám siestu - svátky neustále nějaké - 85% katolíků - svátek je fiesta - za chvíli, později, někdy, uvidíme, počkej, klídek - to je maňána ... Tentokrát autobus v pohodě stíháme, ne jako vloni. Tak to byla smůla, to byl zážitek! Dejte si pozor na instrukce k odjezdu, ať nedopadnete jako vloni my. Dovolená tehdy začínala 1. 7. , což bylo velkým písmem na papíře uprostřed, ale odjezd byl už 30. 6., což se krčilo napsané rukou v rohu papíru. No, a my ten datum odjezdu - v rámci jiných starostí, s koncem školního roku a vysvědčením, a tak, "úplně zblbly"... No, co už..., odjeli do Itálie bez nás a nedalo se nic dělat. Asi to tak mělo být. Letos si správný datum odjezdu jistíme hodně dlouho předem. Cesta na Costa Brava trvá 22 - 23 hodin Vyjíždíme v sobotu v devět dopoledne se skupinou postižených dětí, lidí a jejich doprovodů. Většinou rodičů. Cesta je naprosto v pohodě. Máme nasmažené řízky, v krabičce okurky, nějaký chle...
Další informace